stranka nejen o hrach

omlouváme se za nedodělaný blog a proto ho co nejdříve doděláme,takže se na něj zase podívejte.

S.T.A.L.K.E.R. Shadow of Chernobyl


Jednoho dne roku 1986 se na Ukrajině stala obrovská tragédie. Došlo zde k výbuchu jaderné elektrárny Černobyl a celá oblast o rozloze několika kilometrů byla vystavena radiaci. Aby nedocházelo k dalšímu úniku radiace, byla elektrárna zakryta kopulí, která měla dalším problémům zabránit. V roce 2006 však došlo k další explozi, která zamořila radiací okruh kolem 20 kilometrů, oblast byla ohrazena a nikdo nesměl dovnitř ani ven. Postupem času se začínají do zamořené oblasti vydávat týmy vědců a vojáků, kteří mají zjistit, cože se to vlastně stalo. Většina týmů se ovšem ze zamořené oblasti nevrací živí a nikdo si pořádně neumí představit co s tímto místem udělat. Vznikl zde totiž zcela nový svět, vyvinuli se úplně nové rasy zvířat a nové druhy květin i stromů a nikdo nechce ani přemýšlet o tom, co se stalo s lidmi, kteří v době výbuchu byli v blízkosti Černobylu. Najdete se ovšem několik lidí, kteří podnikají výpravy na do oblasti na vlastní riziko a hledají zde jakési artefakty a další věci, které později prodají za pořádné peníze, těmto lidem se říká Stalkeři. A právě jedním z nich jste i vy.


publikováno: 25.3. 2007
autor: David Sillmen

Vidět Stalkera v regálech obchodů vyvolává smíšené pocity. Na jedné straně to je pocit konečného naplnění, kdy přinejmenším pět let nesmírně očekávaná hra odhalí své kvality, na straně druhé se od zakoupení možná budete potýkat s nostalgií. V plánech vydavatelských domů totiž s výjimkou nejistého Duke Nukem Forever nenalezneme Stalkerovi podobný přízrak, na který by se nešlo netěšit. Dosud jsme si do tohoto ukrajinského monstrprojektu mohli promítat všechny své tužby, nyní se můžeme, ba musíme přesvědčit o tom, do jaké míry byly naplněny. Není jednoduché udělat první krok…

Hra nemá daleko k RPG. Pokud by tu byl vývoj postavy, nazvali bychom Stalkera postapokalyptickým Oblivionem

Dvacet let po tragickém výbuchu v Černobylu se Zóna znovu zachvívá a touží odhalit tajemství, s jakými Einstein při výzkumu štěpné reakce rozhodně nepočítal. Hráč se do dění dostává stylově tím, že se za noci plné hromů a blesků vybourá s vozidlem plným podivného „zboží“, ránou všechno zapomene a čeká na objevení jedním z řadových Stalkerů. Sám je předurčen k velkým věcem – má na sobě znamení, které místního handlíře Sidoroviche přesvědčuje o jeho vhodnosti k přežití v místních nehostinných podmínkách. Na PDA se skví úkol najít jakéhosi Streloka,Stalker ale to je na začátek příliš velké sousto. Zvlášť když se vedlejšími úkoly nešetřilo.

Ne že bychom to měřili, ale Zóna má mít kolem třiceti čtverečních kilometrů, v tomto ohledu tedy původní úmysl zůstal dodržen. Záhy ovšem zjistíte, že ne vše je tak, jak nejspíš být mělo, a to přesně ve chvíli, kdy na vás poprvé vybafne nahrávací obrazovka. Pokud by takto byla celá oblast rozdělena do několika málo oblastí, asi bychom se nad tím nepozastavovali, nicméně na loading, který navíc není vůbec svižný, narazíte hodně často. Dojem ze hry to lehce kazí, obzvlášť když si hra po nahrání tam a zpátky občas nepamatuje situace a rozložení sil je pak úplně jiné.

Stalker není obyčejnou akcí. Na to, že vypráví zajímavý příběh, nabízí nebývalou míru volnosti. Přes nahrávání můžete jít od počátku kam se vám zachce, jen musíte počítat s riziky v podobně zmutovaných zvířat, nepřátelsky naladěných stalkerů, vojáků střežících oblast či obyčejných lapků. Pouštět se s nimi v úvodních několika hodinách do potyček jen tak zbůhdarma je holý nerozum. Takové akce prakticky vždy končí Stalker neúspěchem, nakonec i první questy dávají hodně zabrat a začátečníky mohou odradit i na nejnižší obtížnost.

Pokud by hráč nebyl hrdým vlastníkem informačně všeobjímajícího PDA, zřejmě by velice rychle skončil někde zaběhnutý, nevěda kudy k cíli. Nebo lépe řečeno: kudy k cíli toho kterého questu. Na začátku se hlavním příběhem v podstatě vůbec nezatěžujete. Jednak máte plné ruce s bojem o vlastní přežití, jednak je PDA hned zkraje plné vedlejších úkolů. Všechny jsou dostatečně podrobně popsány a navigační systém vás pohodlně zavede až tam, kde je v zájmu splnění potřeba něco vykonat. Některé questy mají od začátku pevné checkpointy, které oběhnete a máte splněno, jiné – většinou spjaté s primárním dějem – nabývají dynamickou formu, na jejíž vratké bázi lze pouze odvozovat, co vás čeká.

Dvacet let po tragickém výbuchu v Černobylu se Zóna znovu zachvívá a touží odhalit tajemství, s jakými Einstein při výzkumu štěpné reakce rozhodně nepočítal.

Předem se smiřte se skutečností, že si ve Stalkerovi nemálo zaběháte. I obyčejná chůze je celkem rychlá a sprint tomu dodá spád, ovšem to nic nemění na tom, že třicet prostorových kilometrů je neskutečná porce, a člověk, pokud zrovna neběhá Stalker maratony, by si vypomohl přibližovadly. Je ohromnou škodou a chybou, že je tvůrci na poslední chvíli vyškrtli. Nejenže by projížďky oprýskanou Ladou notně přidala na atmosféře, ale především by se eliminovaly předlouhé pobíhací pasáže. Je vážně otrava, když jdete po příběhové ose a pro zpestření si rozhodnete splnit vedlejší quest, jehož zadání jste dostali už před drahnou dobou a slušným počtem odejitých kilometrů. Nyní jste po cestě narazili na továrnu, kde se evidentně skrývá řešení. Vše potřebné tedy splníte, jenže je vám oznámeno, abyste se dostavili pro odměnu tam, kde vám quest byl zadán, což znamená přerušit příběhovou cestu, obrátit se nazpátek a strávit tak v lepším případě čtvrthodinku, v tom horším ještě déle a možná i několik nahrání starších pozic, protože i už prošlé oblasti jsou značně nebezpečné, obzvlášť pokud jste se kolem nepřátel dříve proplížili.

Hra nemá daleko k RPG. Pokud by tu byl vývoj postavy, nazvali bychom Stalkera postapokalyptickým Oblivionem, ale i za současného stavu nesmírně záleží na tom, jaký ochranný oblek máte na sobě a jaký kvér se zrovna těší vaší přízni. TrochuStalker podivný fakt je totiž ten, že obyčejnou pistolí nepřítele pižláte pěkně dlouho a je dost velká šance, že se na místní hřbitov odeberete rychleji. Brzy se sice dostanete k automatickým a polo-automatickým puškám a samopalům, přesto ale nepřátelé vydrží až příliš. Hra je kvůli tomu těžká, dejme tomu, horší je však jaksi nepřirozený a unylý pocit ze střelby. Zpočátku je to hodně divné, časem si zvyknete, ale k ideálu má Stalker v tomto směru hodně daleko. Dodejme, že všechny nalezené věci lze schraňovat v inventáři – i ten se ale časem přeplní, případně vás všechny ty krámy přetíží a začnete se jich zbavovat. Skutečně potřebných je stejně jen několik zbraní, lékárničky a také artefakty – ty mají jak příznivý, tak nepříznivý vliv na statistiky, ale rozhodně nemají takovou důležitost, jaká se jim před vydáním přisuzovala.

Klady a zápory
Plus Špičková atmosféra, občas až hororová
Plus Slušná rozloha

Mínus Boj není úplně realistický, ale je těžký
Mínus Loading

Cena 899 Kč
CZ České titulky

Pokud jsme doteď na Stalkerovi nacházeli chyby, jedno mu musíme nechat a odškrtnout jako dokonalé. Máme na mysli atmosféru. Je až s podivem jak intenzivního zážitku tvůrci dokázali dosáhnout i s poskytnutou volností. Zóna je jedním slovem strašlivá, narážíte tu na zdánlivě opuštěné tovární komplexy, vojenské základny, ale i podzemní tunely s nepříjemnými překvapeními. Přestože je to víceméně stále to samé, bude se vám tu jakýmsi obskurním způsobem líbit. Troufám si tvrdit, že málokdo od Stalkera čekal, že nabídne survival-horový zážitek. Světe div se – i takových dojmů se dosyta nabažíte. Přispívá k tomu i dynamická změna počasí a denní cyklus. Rovněž globální umělá inteligence pracuje na jedničku a život v Zóně i na poněkolikáté působí odlišně. Když vás zrovna neohrožují nepřátelé či kreatury, pak tu jsou neméně nebezpečné anomálie – naštěstí se jim dá většinou vyhnout, případně využijete služeb speciálních předmětů.

Nemá cenu zastírat, že z někdejší grafické špičky mnoho nezbylo. Doba pokročila a Stalker tak vypadá spíše jen lehce nadprůměrně, vzhledem k cílené omšelosti, která dokresluje atmosféru a nepotřebě efektů však lze vyjádřit spokojenost. Zatím to vypadá, že některé horší sestavy zvládají hru lépe než novější železo takových proporcí, pro které zřejmě nebyla tak optimalizovaná. To je ovšem otázkou patchů.

Zóna je jedním slovem strašlivá, narážíte tu na zdánlivě opuštěné tovární komplexy, vojenské základny, ale i podzemní tunely s nepříjemnými překvapeními.

Stalker Osobně považuji Stalker za nejlepší herní zážitek, který nám rok 2007 dosud nadělil. Unikátní atmosféra se prostě musí ochutnat, jenže k dokonalosti stále mnoho chybí, přičemž bugy občas znemožňující splnit úkoly jsou pouze jedním z mnoha nedodělků. Rovněž otravná je nutnost stále někde pobíhat bez možnosti využít dopravních prostředků, jež se navíc jako natruc po Zóně všude možně povalují. Akční model také nemusí sednout každému a umělá inteligence kompromituje své světlé chvilky nepochopitelnými výpadky. Je to škoda, Stalker měl velmi dobře našlápnuto, ale pár dalších měsíců práce by mu slušelo. Ostatně ani obsahově nejde o tak rozsáhlou práci, jak by se mohlo zpočátku zdát. Hlavní příběhová linka zabere nějakých patnáct hodin, přičemž podobný čas můžete strávit plněním všech vedlejších questů - ty jsou však hodně podobné a po čase ztrácejí na atraktivitě. Třešničkou na dortu je však sedm různých zakončení - viděli jsme dvě a rozhodně stojí za to!

Co se týče multiplayeru, zatím o něm nemůžu říci mnoho, jelikož servery se teprve začínají plnit, ovšem za čas - po zevrubném otestování - plánuji přinést jeho samostatnou recenzi.




Nový příspěvek

small_stalker_004.jp

Nový příspěvek

small_stalker_003.jp

Nový příspěvek

small_stalker_002.jp

Nový příspěvek

small_stalker_001.jp


          
       
          
       
          
       
          


     

       

   
 
   
   

 
neděkujeme vám že jste přišli na nejlepší stránku světa